Janu Cimickému se v Řecku uklánějí

Skoro jako domů se vrací do Řecka populární psychiatr Jan Cimický. Stačí, aby se někde představil, a rázem je z něj miláček společnosti a v chrámech se mu uklánějí kněží. Když se to stalo poprvé, upřímně se lekl.

Nic netušící Jan Cimický přijel do Athén na odborné sympózium a těšil se, že v Řecku zažije několik poklidných dní. Iluze se však rázem rozplynula. Sotva se totiž představil společnosti řeckých vzdělanců, zavládl rozruch.

Na vyděšeného psychiatra se doslova vrhli a začali jej řecky zpovídat. Pro změnu se divili oni, že jim nerozumí ani slovo. Cimický tehdy poprvé vytušil, že se děje něco výjimečného. Opravdový šok ale až zažil o několik dní později v křesťanském chrámu.

"Šel jsem si prohlédnout několik kostelů. Obdivoval jsem bohatou výzdobu a mého zájmu si povšimli místní duchovní. Sotva jsem se představil, začali se mi k mému úžasu a zděšení všichni hluboce klanět. Vůbec jsem nevěděl, jak se mám chovat," vyprávěl známý lékař.

"Začal jsem pátrat, proč moje jméno vyvolalo takový rozruch. Ale trvalo ještě několik dní, než jsem zjistil pravý důvod jejich neobyčejné úcty. Pro Řeky je totiž symbolem jejich státu a církve císař Janis Cimickis. V devátém století vydal Chrisobullu, což byla zakládající listina církevního státu na poloostrově Athos."

Má řecké předky

"Pro řecké křesťany má stejný význam jako pro katolíky Vatikán. To byl druhý šok. O řeckých kořenech naší rodiny jsem věděl dávno. Že jsme ale patrně nějak spřízněni s touto historickou osobností, mě ovšem v životě nenapadlo," prozradil Cimický.

Nepochybně by se našli lidé, kteří by ze z podobného jevu snažili něco vytěžit. Lékař však tvrdí, že zažívá spíše rozpaky. "Podobné věci jsem zažil v Řecku ještě několikrát. Považuji to ale tak trochu za legraci a pokaždé mě úklony pobaví. Přiznám se, že pocity mám velmi rozporuplné, protože je zároveň i chápu, pro ně jde o významnou osobu," uvedl.

Nad počátečním úlekem však nakonec zvítězila zvědavost. Jan Cimický začal o svém předkovi sbírat veškeré informace, které nakonec shromáždil v životopisné knize Cimickis.

"Materiál jsem musel sbírat několik let. Zpočátku jsem tak činil ze zvědavosti pouze pro sebe. Teprve později, až jsem pochopil, jak významný pro Řeky to je muž, rozhodl jsem se o něm napsat knihu."