V Německu se stále diskutuje o ČR

Po víkendovém (18.5. - 19. 5. 2002) sudetoněmeckém shromáždění v Norimbergu se mezi německými politiky nanovo rozhořela debata o výrocích bavorského premiéra Edmunda Stoibra a českého premiéra Miloše Zemana v rámci výměny názorů ohledně věčného tématu Benešových dekretů. Představitelé opozičních i vládních stran se opět se vší vervou začali předhánět v hodnocení způsobilosti České republiky pro vstup do Evropské unie a v komentářích budoucnosti česko-německých vztahů vůbec.

Politici opozičních stran se vesměs postavili za Stoibra a připojili se k jím předneseným pochybnostem o připravenosti ČR na vstup do EU. Jednoznačné měřítko pro ně v tomto ohledu představuje stanovisko, které čeští představitelé zaujímají k otázce zrušení dekretů, tedy konrétně ta skutečnost že je striktně ztrušit odmítají. Vládní sociální demokraté (SPD) jsou naopak mnohem zdrženlivější a své politické protějšky, ponejvíce právě konzervativního kandidáta na úřad kancléře v podzimních volbách, obviňují z populistického zacházení s tak citlivým tématem. Předsedkyně křesťanských demokratů (CDU), sesterské strany Stoibrovy CSU, Angela Merkelová toto nařčení odmítá s tím, že je naprosto přirozené, že tak závažná událost, jakou byl poválečný odsun sudetských Němců a současné stanovisko vládnoucí strany k tak nešťastným krokům, by měly sehrávat majoritní roli v přijetí ČR do prestižního evropského společenství.

Takové argumenty však sociálně demokratické poslance příliš nepřesvědčily o čistotě úmyslů jejich opozičních kolegů. Podpředseda poslaneckého klubu SPD Gernot Erler naopak Stoibra nařkl z toho, že konečně odhalil své pravicově populistické smýšlení a že se snaží rozdělovat národy, což je proti duchu nejen EU, ale i celé dnešní demokratického a vyspělé Evropy. V konečném rezimé pak postavil předsedu CSU na roveň rakouského populisty Jörga Haidera.

Zároveň však označil za přinejmenším nezodpovědné i některé výroky premiéra ČR Miloše Zemana. Mezi nejnevhodnější zařadil Zemanovo tvrzení, že: "vysídlenci chtěli do říše, a tak tam teda šli." Podle Erlera by bylo nejvhodnější, kdyby česká strana označila vyhnání za nespravedlnost, přičemž by se vysídlenci nebo jejich potomci zřekli všech právních nároků vůči ČR. K tomtuto prohlášení se připojil i ministr vnitra Otto Schily, jakožto první člen vlády Gerharda Schrödera. Ten rovněž vyzval Prahu, aby dekrety zrušila, ale zároveň důrazně varoval německé spoluobčany před vznášením jakýchkoliv majetkových nároků.

Do všeobecné vzrušené rozpravy se nakonec zapojil i komisař EU pro rozšíření Günter Verheugen, který vyzval všechny zúčastněné, aby posuzování Benešových dekretů ponechali příslušným diplomatům, nezanášeli pod tuto otázku zbytečné vášně a rozhodně si z ní nedělali politický program. Zároveň znovu ubezpečil Čechy, že bývalé československé výnosy pro ně rozhodně nebudou znamenat sebemenší překážku při vstupu do EU.

MARTIN PÍSECKÝ

obsah | svět - svet