Češi učí v Mali, jak chovat kozy

Kayes je na první pohled obyčejné malijské město. Leží v západním cípu země na řece Senegal. Z hlavního města Bamaka, vzdáleného asi sedm set kilometrů, tam vede jediná silnice. Jediné spojení s hlavním městem je možné jen několik měsíců v roce, v období sucha. V Kayes stojí také budova Institutu pro ekonomiku zemědělství, kde v posledních třech letech zní více čeština než francouzština, tedy oficiální jazyk země.

Ludvík Mohamed Touré, místní odborník na živočišnou výrobu, také hovoří plynnou češtinou. Jeho matka totiž pochází z bývalého Československa. "Vrátil jsem se do rodné země, abych pomohl Mali zlepšit situaci v zemědělství. Pracovat doma na projektu, který řídí Češi, je pro mě skvělá příležitost," říká Touré, který vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Projekt pod názvem Experimentální a výuková farma realizuje s místními experty Institut tropů a subtropů České zemědělské univerzity.

Přesto, že většinu malijského území pokrývá neúrodná poušť a step, tvoří zemědělství a rybolov takřka polovinu příjmů hrubého domácího produktu země. Z velké části se jedná o chov ovcí a koz na maso a mléko. Podmínky jsou velice primitivní. Nejhorší je situace ve městech, kde malijští "zemědělci" nechávají zvířata toulat se volně v ulicích a spásat, co zrovna najdou.

"Každé ráno otevřu dvorek a vyženu zvířata nocující na střeše a terase domu do ulic. Tam se potulují až do večera. Pasou se na odpadcích, kterých je v ulicích plno, nebo se povalují uprostřed silnice," říká Usan Baldé, žijící přímo v centru Kayes. Kvalita masa z těchto zvířat je velice nízká. Kozy dávají mléka málo a ovce většinou vůbec. "Mých šest koz dává asi půl až litr mléka denně, zbytek nechávám kůzlatům," říká jeden z veterinářů z Kayes. "Mléko je výhradně pro děti, pro dospělé žádné nezbývá," říká. Zpracování mléka se většinou neprovádí, maximálně se nechá zkysnout.

I když masa není na vyhublých zvířatech příliš, je větším problémem než množství jeho kvalita a zpracování. Ovce a kozy se poráží na městských jatkách od půlnoci do rána, kdy je maso prodáno na tržiště nebo do místních restaurací. Chlazení neexistuje, maso leží celý den na prodejním stánku vystaveno sluníčku a mouchám. Jediným způsobem zpracování masa je sušení. Ani tato jednoduchá metoda konzervace masa není používána příliš často.Nová plemena do Afriky Výzkumná stanice Institutu pro ekonomiku zemědělství se nachází ve vesnici Samé, asi osmnáct kilometrů od Kayes. Cesta tam trvá kvůli neustálému zdolávání výmolů v prašné silnici asi hodinu. Ve dvou laboratořích institutu experti porovnávají možnosti genetického šlechtění místních druhů ovcí a koz.

Projekt realizovaný pražským Institutem tropů a subtropů má jednak pomoci místním zemědělcům naučit se lépe hospodařit se svými stády, křížením místních plemen ovcí a koz s dovezenými plemeny chtějí čeští zemědělci přispět ke zvýšení produkce masa a mléka v Mali. Farmáře učí, jak co nejefektivněji pracovat se zvířaty a jak maso a mléko zpracovávat a konzervovat, aby jej měli dostatek po celý rok.

Podle statistik Světové banky žije v západoafrické republice 64 procent lidí pod hranicí chudoby a více než 90 procent trpí podvýživou. Na vině jsou jednak mimořádně nepříznivé klimatické podmínky, historický vývoj, ale v neposlední řadě také pracovní morálka místních farmářů, kteří mají sklony k rezignaci.