Mladá (česká) Vídeň
Jitka
Zpěvačka a moderátorka Jitka Woodhams moderovala besedu s mladými Čechy v rámci Týdne a pak i závěrečný ples. Pochází ze Zlína, kde jako mladičká působila se svou první kapelou "Symfonik Rumpál". Od r. 1984 žije ve vídni. Zde se vydala na sólovou dráhu se svou rakouskou kapelou (Jitka Woodhams band), má vlastní repertoár i sólová alba. Účastní se pravidelně festivalů v rakousku a působí ve vídeňské klubové scéně. Studovala zpěv na Jazzové konzervatoři ve vídni, studiové zkušenosti sbírala i v Londýně. Vyučuje také na volné noze češtinu a působí jako moderátorka a tlumočnice. Jitka si doposud psala všechny texty sama v angličtině, po dlouholetém působení v zahraničí se však chce vrátit ke svým kořenům. navázala spolupráci se svým idolem z mládí zuzanou Michnovou (Marsyas), která se dvěma texty podílí na aktuální produkci sampleru "yeah yeah yeah" (česky "Sítě"). V červnu 2003 Jitka Woodhams vystoupila se svou kapelou na koncertu finalist "Cocacolapopstar 2003" v pražském Paláci Akropolis. Jitka je také velkou milovnicí zvířat, zabývá se astrologií a věnuje se ve svém volném čase malování a psaní krátkých povídek pro děti.Jak jsem ji odhadla já (a po poslechu jejího CD Sítě se v odhadu utvrdila) - jitka je hlavně a především ŽIVEL.
Čím je pro tebe ve vídni život zajímavější, lepší ve srovnání s Prahou a naopak, čím je pro tebe přitažlivý život v ČR? Uvažuješ o tom, že by ses mohla dobře uplatnit i v České republice, vlasti svých rodičů, nebo máš nějaké zábrany? Jezdíš do ČR často?
Nedá se vůbec říci, že život ve vídni je pro mě zajímavější než kdekoliv jinde na světě, ale mohu říci, že po osmnácti letech života ve Vídni se toto město opravdu stalo místem, kde se cítím být nejvíce doma. Jako typický blíženec jsem sice vášnivou cestovatelkou, ale cítím život zde podle přísloví "všude dobře, doma nejlíp." Jako rodilá Zlíčanka si už vůbec život ve Zlíně představit nedovedu, spíše inklinuji pocitově k velkým městům, takže praha by klidně přicházela do úvahy, pokud bych tam mohla spolupracovat s českými producenty a muzikanty. Zatím se ale v Praze bohužel ještě stále cítím jako "perfektně česky mluvící cizinka", ale troufám si říci, že na mě Praha momentálně vyzařuje progresivnější náladu než Vídeň samotná a tím pádem by mi určitě posloužila jako dobrá inspirace. Navíc těch nějakých třista kilometrů by moji rodinu s partnerem, dvěma kočkami a se psem nepostavilo úplně na hlavu!
Jaký pro tebe byl nejsilnější dojem z vídeňského setkání Čechů z celého světa? Inspirovalo tě toto setkání k nějaké nové aktivitě nebo v tobě vyvolalo nové otázky?
Jelikož jsem na vídeňském setkání čechů působila jako dvojjazyčná moderátorka a tím pádem byl můj pobyt na akcích víceméně pracovní, soustředila jsem se v prvé řadě na svoji práci. Snad až v pozdních hodinách posledního večera jsem se mohla opravdu seznámit s mnoha milými lidmi a s několika z nich také zůstat ve spojení, takže výsledkem jsou nově navázaná přátelství, a o to vlastně šlo. Nové otázky ve mě setkání nevyvolalo, spíše jsem si ještě více uvědomila, že jsem mentalitou napůl Češka a napůl Rakušanka a hledání nějaké stoprocentní identity, které mě po příchodu sem velmi trápilo, je snad už v dnešní době "nové evropy" naprosto nezpředmětné. A tento osobní pocit byl velmi příjemný...
Uvažuješ o tom, že by ses mohla dobře uplatnit i v české republice, nebo máš nějaké zábrany?
Uvažuji o mém uplatnění jako zpěvačka v české republice velmi intenzívně, jinak bych nezačínala spolupráci se Zuzanou Michnovou a nezůčastnila se soutěže "Cocacolapopstar 2003". Dokazuje to i skutečnost, že po mnoha letech zpívání a tvoření v angličtině jsem začala skládat i zpívat také česky.
Budoucnost ukáže, jestli dostanu v České republice šanci. Moc bych si to přála.
Jsi v Rakousku vnímána spíše jako "domácí nebo tvoje rakouské přátele a známé zajímá tvůj český původ? Diskutuješ s nimi o tom? Na co se ptají?
Jsem naprosto vnímána jako "domácí", i když moji blízcí přátelé a známí samozřejmě o mém původu ví. Sem tam se ale nebylo možné někdy "vyhnout" politickým otázkám, zvláště v době "vařících" vztahů mezi českem a Rakouskem. Pojmy temelín a Benešovy dekrety a otázky k nim padly i z úst mých známých, kteří se o pilitiku ani moc nezajímají.
Cítíš ve vídni i ve své generaci potřebu české menšiny sdružovat se ve spolcích a dalších institucích nebo se alespoň s čechy scházet? Není to jen přežitek u starších vídeňských čechů, když je nyní volný tok informací, z České republiky sem kdokoli může svobodně přijít a zanedlouho se ocizneme ve společné Evropské unii?
Potřebu sdružovat se ve spolcích menšiny vůbec nepociťuji a nikdy jsem nepociťovala.
Snad je to i tím, že právě tady ve vídni jsou takové spolky spíše sdružují Čecho-Rakušany, kteří se už tady narodili a je to pro ně jediná příležitost komunikovat v češtině. Jako přežitek bych to snad ani neoznačovala, protože starší vídeňská menšina tuto potřebu opravdu má. já osobně se spíše účastním akcí, kde se představuje česká kultura, ať už se jedná o filmy nebo výstavy.
Jitko, díky, přeji hodně úspěchů a těším se na tvoje další vystoupení v ČR, na které rádi upozorníme, dáš-li včas vědět.
Richard
Další, koho jsem chtěla stejnými otázkami vyzpovídat, byl i Richard Basler, místopředseda Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku, jinak student národohospodářství. Velkou měrou se podílel na organizaci vídeňského Týdne. Měl s tím plné ruce práce a tak nám nezbylo mnoho času na popovídání přímo na místě. O to více jsem oceňovala jaho zápal a nasazení. Obojí zcela jistě zdědil po mamince, paní Heleně Baslerové, hlavní osobě, která celé setkání vymyslela a připravila. Richard však bohužel nestihl odpovědět do redakční uzávěrky českého dialogu, takže mi nezbývá než jen předat informaci o tom, že je živým důkazem existence mladých lidí, kteří se aktivně podílejí i na spolkové, životě Čechů ve Vídni.
Jakub
Ještě v bývalém Československu se narodil Jakub Kavin (28). Ve Vídni žije od svých předškolních let, kdy se sem dostal s rodiči. Je zřejmé, že přijde-li někdo do cizího prostředí jako malé dítě, dokáže hravě a brzy splynout, což je i jakubův případ. Přesto je jeho čeština příjemná, bezchybná a bez akcentu, samozřejmě díky rodičům i jejich uměleckým aktivitám. Jen psát a číst česky už se mu moc nechce. Proto mi také zaslal místo odpovědí na otázky raději životopis v němčine, z nějž vybírám důležitá fakta a připojuji k nim to, co si pamatuji z našeho srdečného rozhovoru ve Vídni.Jakub studoval na francouzském lyceu a poté ještě dva roky herectví na konzervatoři ve Vídni. Dnes má za sebou již řadu hlavních i vedlejších rolí v několika vídeňských divadlech. Mimo jiné Romea, Harolda v higginsově hře harold a Maud, také však nejmenovanou roli v nejmenované hře Václava Havla. Kritiky nešetří chválou. Na moji otázku, zda zloušel také navázat nějakou spolupráci s pražskými divadly odpověděl, že se sice zajímal o takovou možnost, ale obává se, že v herecké profesi je velmi důležitá dikce, intonace - a jeho čeština by na české scéně nebyla dostačující. Mně, byť laikovi, se to tak nejevilo.
Další zajímavá Jakubova odpověď se týkala jeho kontaktů s jinými čechy ve vídni. Samozřejmě se s některými vídá. Jsou to však spíše přátelé jeho rodičů, on sám své vrstevníky českého původu nevyhledává. Jako host besedy byl spíše sám překvapen a potěšen, kolik českých spolků a jiných organizací ve Vídni je, a projevil živý zájem o jejich činnost.
Pokud jde o styk s českou kulturou, trochu si stěžuje, že lze ve Vídni málokdy vidět český film - a se čtením českých knih je přece jen trochu na štítu. Raději si je přečte v německém překladu a rád by jich četl více, ale bohužel těch přeložených zase není tolik.
Myslím, že dnes již hostování herců z jiných zemí není nijak mimořádné - a tak se nechme překvapit, zda se Jakubovo jméno někdy objeví v programu některého z pražských divadel.
Gerald
Zajímavým vídeňským rodákem je také Gerald Schubert (35 let). stejně tak ho můžete potkat v Praze. Pracuje totiž v zahraničním vysílání Českého rozhlasu. Je rodilý Vídeňák, který vůbec nemá české předky, ale z vlastního zájmu se za sedm let výborně naučil česky. Vystudoval mediální a komunikační vědy a ještě divadelní vědy jako vedlejší obor. Do Prahy přijel před dvěma lety zdokonalit se v češtině na letním kurzu Univerzity karlovy. Před odjezdem domů do Vídně však náhodou objevil v německých novinách vydávaných v Praze inzerát českého rozhlasu a vše bylo jinak. Do Vídně teď jezdí jen občas na víkendy nebo na dovolenou a na Týdnu Čechů byl vlastně ve svém rodném městě služebně poznávat život českých krajanů. Docela komická situace, jakoby obrácená vzhůru nohama, že? na moje otázky odpovídal takto:Jaký máte dojem ze setkání s mladými čechy ve Vídni?
Spolky, které jsme navštívili, a částečně i lidi, s kterými jsme se setkali, jsem znal již dříve. Právě proto jsem však měl pocit, že se tam v poslední době něco změnilo. byli tam i mladí lidé, čímž se akce dost lišila od těch, které jsem navštívil před 2-3 roky, když jsem ještě žil ve vídni. Měl jsem dojem, že mladší generace, která se do akcí aktivně zapojila, má ve svém přístupu k menšinovým otázkám jednu velkou výhocu: hodně věcí je pro ni zcela přirozených, lidé se mohou svobodněji soustředit na to, co obohacuje jejich život, tedy život členů minority, a to bez odeologické hořkosti. Což samozřejmě neznamená, že by ztratili zájem o mateřštinu nebo třeba o českou kulturu.
Stýkáte se vy jako Rakušan zde v Praze s dalšími německy mluvícími lidmi a na jakém základě to je? (klub, hospoda, kulečník - jan tak... nebo vůbec?)
Jako redaktor něneckého vysílání českého rozhlasu se o to, co dělají třeba Němci nebo Rakušané v Praze, proč jsou tady, jak působí v oblasti bilaterálních vztahů, zajímám už profesionálně - třebaže to není naše hlavní téma. Soukromně to ale vypadá jinak: mám české kamarády stejně tak jako německé, někdy ani nerozlišuji, s čím si mám koho spojovat (Češi, které jsem poznal již dříve ve Vídni, Němci, které jsem poznal v Praze, děti ze smíšených manželství atd.). Moc mi nesedí "organizovaná komunikace", nicméně přesto chodím do Česko-německé kavárny, což je pravidelné a spíše neformální setkání jednou za týden. Tam je však hlavní, že se lidé baví, pijí pivo, někdy chodí do divadla nebo jedou na výlet. Je to taková "platforma" společných zájmů, mluví se mj. o hledání praxe, bytu, zaměstnání, výuky jazyka atd. V žádném případě tam ale nehraje velkou roli slovo menšina. A kdybyste se mě zeptala, jestli se cítím jako člen nějaké menšiny v Praze (které vůbec?§, tak bych jednoznačně odpověděl: Ne. I když to možná zní trochu pateticky: jsem Evropan. (A mám rád města, ne hory, čím asi ani nejsem typický Rakušan, ani typický Pražan.)
Čím vám je sympatická více Praha a čím Vídeň?
Ta otázka je těžká, hodně o tom přemýšlím a je to pro mě poněkud rozsáhlé téma. Ale pokusím se být velmi stručný. Asi jenom dva body:
1. Praha je rychlejší než Vídeň. Nevím, jestli je to sympatické nebo ne, má to pozitivní i stinné stránky. v Praze je více dynamiky, zatímco ve vídni jsou spíše karty už rozdané. Není tam stres, mladší lidé ve vídni nemají pořád strach, že by mohli něco propást, nebo pocit, že štěstí mají vždycky jenom všichni ostatní (To v Praze bohužel docela často pozoruji.) Na druhé straně je ale pro mě samozřejmě fascinující, jak rychle se český společnost ještě pořád transformuje a jak právě mladí lidé - a právě v Praze - hledají své místo v tomto procesu.
2. v Praze mám dojem, že lidi bohužel rádi utíkají z města. (třeba o víkendu do hor, nebo na "čundr".) Je mi úplně jasné, že to má různé, zejména historické důvody. Ale je to trochu škoda, protože mám pocit, že i hodně mladších Paržanů vnímá hlavní město spíš jako nutné zlo, kde jsou školy, peníze a povinnosti, a ne jako životní a kulturní prostor, kde se člověk rád pohybuje. Zdá se mi tedy, že zatímco Vídeňáci si své město víc užívají, Praha nějak není město Pražanů. A je to škoda. Protože Praha je určitě hezčí než hlavní město monarchie, které má na tak malou zemi, jako je Rakousko, podle mě trochu velikášské rysy.
(Mimochodem: Česká republika je - podle počtu obyvatel - mnohem větší než rakousko a většina jiných evropských zemí. Tak ať se češi v rámci evropského politického diskursu zbaví tohoto mýtu malosti!)
Zajímavý názor. Mám dojem, že pro mnoho čtenářů českého dialogu může být docela objevný a překvapující, a to tím spíše, že jste jej vyřkl vy jako příslušník neslovanského národa z bývalé monarchie. Koneckonců také myslím, že je dobře, že v mladší generaci skutečně začíná převládat kosmopolitní myšlení, jen bude třeba uhlídat tu správnou míru kosmopoliismu, abychom se v té Evropě nerozpustili. Ale o to nemám obavy. Děkuji za rozhovor.
Jaká je tedy mladá česká Vídeň, si musí udělat představu každý čtenář sám. Spolková? Individuálně průbojná? Energická? Optimistická? Kosmopolitní? Myslím, že to vše dohromady. Tento příspěvek si nečiní nároky na fundované zhodnocení života m ladší a mladé generace Vídeňanů ani vídeňskýchz čechů. Snad ale může být jistou sondou, která povzbudí k zamyšlení ty, kteří se podílejí na spolkové činnosti krajanů v nejrůznějších koutech světa a přemýšlejí jak - a proč vůbec dál.
obsah | svět - svet