Navrátilová: Bush? Teroristy spíše vyrábí, než potírá

Nedávno jste hovořila o tom, že vás trápí politická realita současné Ameriky...

Ano trápí. A víc než cokoli jiného. Další čtyři roky současné administrativy by byly úplnou pohromou pro tuto zemi a pro celý svět. A teď začínám mít velké a velké obavy, protože Bush může ve volbách klidně vyhrát.

Co vám na současném prezidentovi vadí nejvíce?

Bushova zahraniční politika. Ta spíše teroristy vyrábí, než aby je potírala. Vůbec nemám pocit, že svět je dnes bezpečnější. Saddám Husajn Ameriku nijak neohrožoval a byla to absolutní troufalost, že jsme zahájili válku proti němu, který proti Americe nijak neútočil. On byl spokojeným vládcem ve své zemi a zbytek světa mu byl ukradený. A žádné zbraně hromadného ničení se v Iráku nenašly. Teď začínají měnit důvody, proč jsme do Iráku tedy šli, a to se mi zdá nehoráznost.

Vy ale máte s totalitním režimem své zkušenosti. Nemyslíte si, že se Iráčané mají lépe, když už je Saddám nemučí?

Nevím, o kolik se řadoví Iráčané mají teď lépe. Když se podíváte na všechny ty vraždy, útrapy, a kolik lidé zahynulo při válečných operacích, tak nevím. Rozhodně tam nepanuje nějaká svoboda, všude na ulicích jsou tanky, všechno tam hoří, stále se střílí. Je dobré, že Saddám Husajn není už prezidentem, ale ta operace se měla udělat lépe. Vždyť v důsledku této války je v ohrožení celý zbytek světa.

Plánujete aktivní účast na kampani Bushova protikandidáta Johna Kerryho?

Bohužel nemám příliš času, celý podzim budeme hrát v Evropě, sezona nám končí až po volbách, poslední turnaj se bude konat první listopadový týden. Nevím, jak přesně bych mohla pomoci, budu však o tom s kýmkoli hovořit a lidem politiku vysvětlovat. Je důležité, aby se každý pořádně podíval, co přesně kandidáti nabízejí. Když se podíváte na Bushovu ekonomickou politiku nebo ochranu životního prostředí, tak to je pohroma. Máme neuvěřitelný deficit státního rozpočtu, a to za předchozí administrativy nebylo.

Prezident Bush by rád uzákonil dodatek ústavy, který by definoval manželství jako svazek muže a ženy...

Ano, to je další věc. To je úplná blbost. Bush stále tvrdí, že je to nebezpečné pro existenci manželství, ale jediné, co manželství může ohrozit, jsou rozvody. Ale jestli já a moje partnerka jsme chráněni různými zákony, tak to nikoho neohrožuje. Všechny podobné aktivity směřují jen k tomu, aby lidé netáhli za jeden provaz, ale stáli proti sobě.

Ale ani John Kerry nepodporuje homosexuální manželství.

Ale on alespoň je zastáncem občanského sňatku neboli registrovaného partnerství, jak se říká v Česku. Podporuje veškerou zákonnou ochranu partnerů. Bush nechce ani to.

Pojďme k tenisu. Do letošního roku jste asi vstupovala s velkými očekáváními, ale nakonec jste nezískala žádný grandslamový titul. Mrzí vás to?

Zklamání určitě cítím, ale to se někdy ve sportu stává. Byla jsem v mixu ve finále v Melbourne, dvakrát grandslamové semifinále, to také není špatné. Rozhodně to nebylo tím, že bych se nesnažila, navíc si myslím, že jsem předváděla lepší tenis než vloni, zlepšila jsem se v úderové technice, ale bohužel výsledky se nedostavily. Ale ze svých výkonů mám velkou radost. Myslím, že je lepší mít z tenisu radost, než se jen soustředit a stresovat z výher a porážek.

Letos jste se soustředila také na olympijský turnaj v Aténách, ani tam to ale nedopadlo podle vašich představ. Jak jste si užila olympijskou zkušenost?

Máte pravdu, nevyhrály jsme s Lisou Raymondovou žádnou z medailí a to jsme v ni pevně věřily. Alespoň ta bronzová by byla krásná. Škoda, že to nevyšlo. Olympijské hry nelze porovnávat s grandslamovými turnaji. Hrála jsem na poslední olympiádě ve svém životě, a také na své jediné. Jsem moc ráda, že jsem zažila olympijskou atmosféru, z mého hlediska se jednalo o úplně novou zkušenost. Příště už možná pojedu jako kouč, kdo ví...

Uvidí vás fanoušci na tenisových dvorcích i příští rok?

Nevím. Opravdu nevím. Teď chci odletět domů a odpočívat. Doma v Sarasotě na Floridě jsem za celý rok byla jen dva a půl týdne. Jen doufám, že nás hurikán Ivan nezasáhne příliš silně. Jen těsně jsme unikli Charliemu. Na podzim budu hrát turnaje v Evropě - Filderstadt, Moskvu a Curych, pak ještě Philadelphii, a pokud se probojujeme na Masters, tak i finále v Los Angeles.

Co ovlivní vaše rozhodnutí?

O tom se mi nechce mluvit, jedná se o osobní rozhodnutí a není to čistě tenisová záležitost. Když budu dál hrát, tak si možná občas opět zkusím i dvouhru. Uvidíme.

Novináři se vás na tiskové konferenci stále ptají, kdy s tenisem skončíte. Dokonce zde na US Open zazněla otázka, zda na vás média vyvíjejí tlak, abyste odložila tenisovou raketu. Co si o tom myslíte?

Nemám pocit, že by na mne někdo vyvíjel tlak. I kdyby to zkusil, tak bych se tím těžko řídila. Udělám přesně to, co mi říká moje srdce.

Takže jste možná hrála poslední US Open?

Nemám nostalgickou povahu. I když už nebudu aktivně hrát, tak se na všechny grandslamy podívám v nějaké jiné roli. Ve Wimbledonu jsem několik let pracovala jako televizní komentátorka, kdo ví, jak se tam vrátím tentokrát.

Na US Open vás zaskočily dvě české tenistky Benešová s Birnerovou. Jak vnímáte nastupující generaci mladých českých hráček?

Obě holky hrály moc dobře, nikdy jsem je předtím hrát neviděla. Obě jsou moc šikovné, hrají nesmírně tvrdé údery. Ve dvouhře jsem je ještě hrát neviděla, tak nemohu soudit. Ale talent určitě mají. Zda jej využijí, to je jiná otázka.

Český ženský tenis ale na US Open vyhořel. Vy jste přitom stále nejúspěšnější hráčkou českého původu. Možná by vaše pomoc byla v Praze potřeba...

(směje se) To je možné, ale já do Čech jezdím málo. Myslím, že u nás existují velmi kvalitní trenéři, vím, že Jirka Hřebec pomáhá právě Ivetě Benešové, a on tenisu moc rozumí. Nevím, jak moc pracují na sobě, aby se zlepšily i po netenisové, mentální stránce. Na tenis se nemůžete soustředit jen při zápase, ale i při tréninku, před zápasy a tak dále. Musíte na sobě stále pracovat.