Navrátilová: Hrát na olympiádě za Česko? Nemám váš pas

Tenis je už pro ni na druhé koleji, přesto stále patří k absolutní špičce. Legendární Martina Navrátilová (46) byla na US Open blízko k letos už svému třetímu grandslamovému titulu. Nakonec ho ve finále ženské čtyřhry s o 28 let mladší Ruskou Kuzněcovovou nezískala, přesto sklidila obrovský obdiv. "Teď mě ještě láká příští rok olympiáda. Na ní jsem totiž ještě nehrála," svěřila se v rozhovoru pro LN.

Na US Open vám těsně unikl letos již třetí grandslamový titul. Jak jste ale celkově spokojená se svým účinkováním v New Yorku?

Z toho finále jsem zklamaná. Byla to pro nás velká příležitost. Celý rok jsme se zlepšovaly a teď ve finále jsme se Světlanou nepodaly dobrý výkon. Soupeřky hrály výborně, ale my jsme jim situaci ulehčily. Když jsem nastoupila na kurt, tak jsem se cítila jako malé dítě. Byla jsem nadšená z toho, že mám další možnost hrát grandslamové finále. No a pak jsem bohužel i jako malé dítě začala hrát. Ne jako zkušená tenistka, která už má přece jen něco za sebou (usmívá se).

Letošní US Open bylo dost netradiční...

Asi narážíte na ten hrozný déšť. Celý turnaj se letos hodně táhnul. Nemělo to moc spád, pořád jsem někde v šatnách čekala, jestli přestane pršet. Počasí se nakonec umoudřilo až ve čtvrtek a já měla po třídenní pauze pocit, jako když začíná nový turnaj. Musely jsme pak odehrát čtyři utkání ve čtyřech dnech, ale až na ten poslední zápas jsme to zvládly.

Jak jste byla spokojená se svojí 18letou partnerkou Světlanou Kuzněcovovou? Jak si spolu vůbec rozumíte? Přece jen je už úplně jiná generace. Teoreticky by mohla být vaší dcerou...

Je to celkem dobré. Někdy se skutečně chová na těch osmnáct a trošku blázní. Jindy hraje zodpovědně, až mám pocit, že je mnohem starší, než ve skutečnosti je. Je to trošku jako na houpačce - hlavně po emocionální stránce. Ale v jejím věku jsem byla stejná. Na druhou stranu jsem však ráda, že hraju s takhle mladou holkou. Rozhodně se totiž nenudím, naopak si s ní užiju spoustu legrace. Je to dobrá holka. Čtyřhra s ní mě baví.

Poslouchá vás?

Většinou ano. Je to docela poslušná holka (směje se).

Je pro vás porážka ve finále US Open motivací pro další rok, nebo už se na to díváte jinak?

Tahle porážka mojí motivací do dalšího hraní určitě není. Na druhou stranu mám po letošní vydařené sezoně pocit, že bych chtěla ještě jeden rok tenis na vrcholové úrovni hrát. Určitě pojedu v lednu do Austrálie, kde chceme s Laenderem Paesem obhajovat náš grandslamový titul v mixu. A pak mě moc láká olympiáda v Aténách. I když probojovat se do nominace nebude jednoduché.

A nechtěla byste startovat na olympiádě za Česko? V americké reprezentaci je velká konkurence. Česká republika naopak v této chvíli tak kvalitní deblistku, jako jste vy, nemá...

(směje se) tak to asi nepůjde, protože nemám český pas ani občanství.

O to jste ale za komunistického režimu přišla protiprávně. Jistě by nebylo těžké vám občanství i pas vrátit...

To si nejsem tak úplně jistá. Já jsem si o něj totiž dokonce snad i požádala, ale oni na tom úřadě všechny moje papíry ztratili. Rodný list, prostě všechno. Byrokracie je asi stejná všude na světě a za jakéhokoliv režimu. Takže ani nevím, jak to všechno dopadne. A ani na to teď nemyslím.

Kdy jste vlastně naposledy navštívila Česko?

Vloni. Letos jsem u vás ještě nebyla, ale chystám se, že do České republiky přijedu teď někdy na podzim. Už se docela těším.

Jste známá jako politicky angažovaný člověk. Stíháte sledovat současnou situaci v Česku? Na jaře byl zvolen nový prezident, teď stávkovali učitelé...

O novém prezidentovi vím, ale o té učitelské stávce jsem zatím nečetla. Ale asi k tomu měli své dobré důvody. Zřejmě jim neplatí tak, jak by měli. Asi jsou na tom podobně jako kantoři tady ve Státech, což je docela tragédie. Ale jinak se přiznám, že v poslední době jsem dění v Čechách moc nesledovala. Nechám se překvapit, až přijedu. Jsem zvědavá, co je u vás nového.

Vraťme se k tenisu. Říkala jste, že byste příští rok ráda obhajovala grandslamový titul s Leanderem Paesem. Ten byl ale nedávno hospitalizovaný. Lékaři v jeho těle objevili neznámý nádor...

To je pravda (zamyslí se)... Bylo to hrozné, to nebudu skrývat. Několik dní jsem z toho byla úplně vedle. Nevěděla jsem, co s ním je. Moc jsem se bála, že to bude rakovina. Naštěstí se to nepotvrdilo. Další vyšetření prokázala, že se jedná o nezhoubný nádor, který je léčitelný antibiotiky. Navíc Leander dostává nějaké steroidy a kortizonové injekce. Když jsem s ním naposledy mluvila, tak mi říkal, že přibral už deset kilo. A taky už není v nemocnici a cítí se mnohem lépe. Mě však celá ta věc rozhodila natolik, že jsem na US Open hrát mixa vůbec nechtěla. Nechtěla jsem hledat nějakého náhradníka za Leandera. To mi přišlo hloupé.

Telefonujete si každý den?

Denně ne, ale volám mu často. A když ho neseženu, tak mu aspoň nechám vzkaz. Těším se, až se zase sejdeme na kurtu.

Z vašich slov vyplývá, že jste zřejmě pevně rozhodnuta v tenisové kariéře pokračovat. O konci, jak se zdá, nepřemýšlíte. Jak dlouho ještě vůbec můžete hrát na vrcholné úrovni?

Tak úplně, jak o tom mluvíte, to není. Je pravda, že příští rok bych chtěla obhajovat ten titul s Leandrem. A taky mě láká olympiáda. Na druhou stranu ale už nyní stoprocentně vím, že v roce 2005 se už na kurtech neobjevím. Už se mi totiž moc nelíbí to otravné cestování po turnajích. A tenis je navíc v mém životě stále víc na druhé koleji. Možná i proto, že můj osobní život je momentálně velmi harmonický.

MICHAL SEDLÁČEK, LIDOVÉ NOVINY

obsah | svět - svet