New York - Mekka českých krajanů v USA

Ať již před 1. světovou válkou, po únoru 48 nebo v 70. a 80. létech. Kdysi zde bývaly celé české čtvrtě. Jak žijí newyorští Češi dnes?

"Když jsem sem přijel, tak jsem neměl moc času chodit dolů do města. Pracoval jsem ve dne v noci, ale věděl jsem, že ve východních sedmdesátých ulicích je česká čtvrť. Chodil jsem tam občas někoho navštívit, nebo jsme tam chodili na knedlo-vepřo-zelo, protože tam bývaly české restaurace." Jan Hird Pokorný, tehdy čerstvý absolvent architektury, přijel do New Yorku krátce před 2. světovou válkou, v roce 1939. Tehdy žilo v New Yorku několik desítek tisíc Čechů. Byla zde čtvrť s českými obchody a restauracemi, kde se mluvilo jen česky.

Kde se Češi v New Yorku vzali? Vystěhovalectví do Spojených států představovalo početně nejmohutnější a také nejvýznamnější emigrační proud v české historii. Od poloviny 19. století do začátku 1. světové války odešlo z českých zemí do Ameriky 350 tisíc lidí! Část z nich se usadila právě v New Yorku.

"Původně byla česká čtvrť dál na Manhattanu, ale potom zde poblíž 1. avenue postavili továrny na doutníky a knoflíky. Do blízkosti těchto továren se začalo stěhovat české obyvatelstvo. Nakonec jich zde bylo čtyřicet tisíc."

Česká čtvrť na Manhattanu vzkvétala zejména na přelomu 19. a 20. století. Tehdy, v roce 1897, zde byla postavena i Národní budova - The Bohemian National Hall. Na stavbu se skládala celá česká komunita, po dolaru přispělo na její výstavbu čtyřicet ticís amerických Čechů doslova z celého USA. Honosná pětipatrová budova, stojící dodnes na východní 73. ulici, se na dlouhou dobu stala centrem českého společenského života.

"Po druhé světové válce však česká čtrvť zvolna mizí a zaniká. Na místě původních domů se začínají stavět mrakodrapy a náklady na bydlení neůnosně rostou. Češi začínají odcházet. Do Queensu, do Astorie nebo na Long Island," pokračuje prof. Pokorný.

"To byly dramatické změny, ke kterým na East Side došlo. Když jsem se já začal o tuto problematiku zajímat, Češi už byli většinou pryč. Už byli na druhé straně řeky. Dnes je v okolí Národní budovy nejvýš stovka Čechů, už jsou pryč!"

"České čtvrti už prakticky nejsou. Přesto někde ještě žije pár desítek Čechů pohromadě, například v Jackson Heights nebo i na Manhattanu. Tam zůstali ovšem jen ti, kteří si to mohli dovolit," říká Petr Bísek, vydavatel krajanských Amerických listů.

Odliv českého živlu z Manhattanu málem zavinil i zánik Národní budovy. Stačilo málo a dědictví předků bylo definitivně ztraceno.

"Jak se Češi rozprchli, budova začala chátrat. Začali ji pronajímat, dokonce zde sídlilo jedno důležité off-Broadway divadlo. Český duch se však začal ztrácet. Zašlo to tak daleko, že tehdejší předseda společnosti chtěl Národní budovu prodat. Tehdy se dozvěděla SVU, Sokol a náš Americký fond. Požádali jsme o členství ve společnosti, která budovu spravovala a prodeji zamezili. Budova byla zachráněna, ale museli jsme hledat řešení, jak ji opravit. To bylo v 70. letech a táhlo se to až donedávna."

"Jsme v hlavním sále, ball room. Ten se bude opravovat do původní podoby a budou se zde konat velké společenské akce. Tady bývalo jeviště, tady je provaziště. Jsou zde dokonce jakési zbytky kulis..." Ano, to byla poslední aktivita v této místnosti. Loutkář českého původu tu hrál divadlo a budovu i sál si k tomu přizpůsobil.

Hlavní sál. Tady během exilu v průběhu 1. světové války přednášel Tomáš Garrique Masaryk. Tady se formovala Československá republika. Dnes je zde špína a jakési podivné harampádí. Nad jevištěm sotva čitelný nápis: Národ sobě! My tady chodíme s baterkou, je zde úplná tma... Ten dům nemá elektřinu? "Má, má dokonce pět elektroměrů, ale rozvody jsou v havarijním stavu a tak se elektřina nepoužívá. Vůbec celý dům je ve velmi špatném stavu. Rekonstrukce bude náročná," říká hospodář Frank Pecha.

Na konci roku 2001 přešla budova za 1 dolar do majetku České republiky. Ta se zavázala, že zchátralý objekt opraví a umístí sem svůj konzulát. České centrum a prostor zůstane i krajanským spolkům


Zatímco Národní budova zápasila dlouhá léta o holé přežití, další symbol českého živlu v New Yorku, Bohemian Hall nikdy fungovat nepřestala. České obyvatelstvo Astorie, čtrvti ležící na východ od Manhattanu, ji svépomocí postavilo v roce 1910. "Bohemian Hall je mladší příbuzná Národní budovy, sloužila stejným účelům. Nikdy však nepřestala složit. I když v minulosti rovněž chátrala. Stačilo jen ji rozhýbat, aby na sebe vydělávala, a to se podařilo předchozímu vedení Pavla Vančury. Já jsem druhý prezident obnoveného spolku, který už docela dobře funguje. Naše hlavní akce je československý festival na Memorial Day v květnu, Za ty dva dny sem přijede okolo patnácti set lidí."

Petr Bísek, prezident společnosti Bohemian Citizens´Benevolent Society of Astoria, který je zároveň vydavatelem krajanských novin Americké listy, je představitel jiné emigrační vlny než profesor Pokorný. Ten žije v New Yorku od roku 1939. Úspěšný architekt, profesor Kolumbijské univerzity, se o krajanskou problematiku zajímá už od padesátých let, kdy začal pracovat v Americkém fondu pro Československé uprchlíky.

Petr Bísek odešel do Spojených států v roce 1965. Jak sám přiznává, o krajanskou problematiku se dlouhou dobu vlastně příliš nezajímal. Aktivním se stal vlastně až po roce 1989, po sametové revoluci. Dnes stojí v čele tohoto z předních karajanských spolků. Jaký je tedy život newyorských Čechů dnes? "Dlouho byla pauza. Zejména ti, co přicházeli po roce 1968, většinou neměli příliš zájem pokračovat v krajanském nadšení, ale mám pocit, že poslední dobou se to mění. Když se to lidem nevnucuje, když se jim to předkládá jako přirozená věc a nabízí kvalita, tak přijdou. A nejen posedět občas u piva a vepřového a knedlíků, ale i pomoci s nějakým kulturním programem. Na festivalu mi řeklo pár mladých lidí, jak se na to těší. I na tu kutálku," říká Bísek a pokračuje:

"Dosud tu jsou stále fungující spolky. Donedávna majitelem Národní budovy bylo sedm spolků, z nichž dva jsou velmi aktivní. Je to Společnost pro vědy a umění a Sokol. I náš spolek je aktivní. My dokonce máme v devítičlenném výboru dva mladé lidi do třiceti let. To považuju za velký úspěch. České čtvrtě už nejsou, ale vlastně to soustředění krajanů už nehraje roli. Když jim nabídneme kvalitní program, dobré jídlo a pití, tak přijedou i z těch předměstí, kam se v minulých letech odstěhovali."

ČESKÉ RADIO

obsah | svět - svet