Jubilejní setkání Čechů ve Švédsku

V Kyrkekvarnu se blýskalo nad Tatrou

Proč takový název? Snad mi pořadatelé opustí, vše bylo determinováno hokejem. Dějiště hokejového mistrovství světa 2002, Jönköping, je od Kyrkekvarnu vzdálen jen asi 30 km, Češi tou dobou už vypadli z finálového boje a v aréně zůstali - Slováci proti Švédům. Nedivte se, že se v tomto duchu nesl večer. A když Slováci vyhráli, pochopitelně jásali nejen jejich na setkání hojně zastoupení krajané, ale všichni přítomní. Braňo Hronec zahrál hymnu, Anicka Schatzl zpívala a s ní všichni v sále. Radostná atmosféra byla velmi silná a upřimná.

Ale vraťme se na začátek. Z Prahy jsme vyjeli s redakčním kolegou Ianem Stonem s osvědčeným přepravcem autobusem Moravia express. Český celník na Cínovci byl zřetelně nenaladěn, na jednoho spolucestujíciho vrčel, že nemá v pase žádne razítko, mně se vyptával kam jedu, na jak dlouho a co tam budu dělat (razítek mám asi moc a tentokrát nemohl připisovat počet spolucestujícich dětí, tak se asi obával, že chci opustit rodinu), Iana se neptal na nic, ale pas mu taky sebral (cestou zpět měl Ian se svým anglickým pasem problém, že jej nemá jak ze škatulky). Mezitím pobíhali ve vichru zájemci o razítko kvůli dani a pohraniční úředníci rozhodně nebyli vlídní. A bývavalo ještě hůř...

Cestou vždy potkávame nové lidi. Tentokrát jsme se seznámili s pánem, který jel navštívit kamarádky žijíci v Malmö. Tyto dámy jej překvapily už na lodi, protože mu přijely naproti. Plavba nám příjemně utekla a než mohla začít řeč váznout, stanuli jsme na vikingském břehu. Celníky jsme nezajímali a tak jsme frčeli dál na sever, po hladké švédské silnici ubíhala cesta stejně hladce a v pozdním odpoledni nás Moravia express vyložil v Göteborgu vedle hokejové haly, v níž se odehrávaly některé z mistrovských zápasů. Věrná kamarádka Míla Drunecká nás naložila do auta, abychom se vydali na půldruhé stovky kilometrů východním směrem. Cestou jsme vyzvedli dr. Broučka z etnologického ústavu AV ČR na letišti a pak už jsme pokračovali až do cíle v Kyrkekvarnu.

České dny zde tradičně začínají setkáním s oficiálními zástupci České republiky, která se zde pochopitelně těší velkému zájmu. Pan velvyslanec Husák s chotí pak s námi pobyl po celý víkend.

První večer v Kyrkekvarnu se odehrával v duchu moravského baviče a vynikajícího hudebníka, profesí lékaře, Jury Holáska, jehož studnice lidových písní i povídání k nim se zdá být nevyčerpatelná. Jura Holásek je skutečně všestranný talent, mimo své medicínské patenty projevil neuvěřitelné nadání v hudební pedagogice, když založil moravskou cimbálovku se švédskymi muzikanty. V současné době se věnuje povolání svých předků, pěstuje víno na rodné Moravě. A protože Moravané družní jsou, kontruje mu Zzdeněk Cerný zřejmě budoucí ponocný v nedaleké vesničce na rodné Moravě.

Večer je dlouhý a náročný, není divu, že ráno se ne každému chce vstávat. Ale sluníčko stejně nakonec všechny vyžene a zdejším oblíbeným cílem je nedaleká říčka Tidan, již tento víkend splavují Češi v Kanoích všemi směry.

Radostně využívám pozvání Míly na pádlování, poslechneme Iana, který se brání, že být sám sebou, nebral by se na kanoi, a na vzáleném ostrově pak probíráme blížící se volby v Česku, otázku, koho volit...

Překrásný slunečný den se pomalu přehoupl do večera a příznivci táborových ohňů postrádají nejlepšího přípraváře ohniště, vedoucího Českého centra ve Stockholmu Zdeňka Lyčku, který byl bohužel tou dobou v Praze.

Parta s kytarami u ohně zpívala, tradičně zpředu připálená, zezadu zmrzlá, zatímco zbytek osazenstva dělal skvělé publikum v chatě druhému večeru s Jurou.

Sobotní dopoledne mají pro poetické matiné vyhrazeno básníci, tradičně zastoupeného Pavla Mrázka, Otu Štorcha a Janu Witthedovou letos posílily slovenské básnířky, Anicka Schatzl a její maminka. Letošní téma lásky, proložené hudebními vstupy potěšilo snad každého. Zdejší setkání je také pravidelným termínem pro schůzi vedení Českých spolků a Sokolů zde zastoupených, to znamená z Göteborgu a ze Stockholmu. Jubilejní 20. setkání nasadilo tak vysokou laťku kultúrniho programu, že už ji těžko lze překonat. V sobotu odpoledne vystoupil v nedalekém významném kostele v Habo koncertní mistr houslista a horký favorit na cenu Gratias Agit Jaroslav Šonský z Norrköpingu s klavíristkou českého původu Elenou Jordan. Zážitek to byl ohromný nejen pro krajany, ale i pro švédské posluchače, kteří také přišli. Maestro později přiznal, že se trochu obával akustických vlastností celodřevěného interiéru kostela, ale vše dopadlo výborně.

Cestou z Habo jsem konečně viděla ve volné přírodě švédský symbol - losa, resp. losici s neohrabaným mládětem. Nutno přiznat, že do elegance má toto zvíře daleko. Možná i proto to dohánějí všudypřítomní koně - jezdectví je zde ve Švédsku velmi populárním sportem.

V Kyrkekvarnu je v chatě jedna veliká kuchyně, kde si všichni víkendoví hosté sami vaří. Je k nevíře, že jsou schopni to zvládnout. Vždyť se zde schází okolo šedesátky lidí. Přišel večer a s ním finálové utkání mistrovství světa v ledním hokeji mezi Švédskem a Slovenskem - jak příznačné. Nejen zde přítomní Slováci (a tak málo jich nebylo), ale všichni účastníci jubilejních krajanských dnů, byli průběžně informováni Standou Holečkem, mimochodem účastníkem všech dvaceti setkání, o stavu zápasu. S jakou radostí zahrál Braňo Hronec, jemuž tento večer patřil, čerstvým mistrům světa slovenskou hymnou, s jakou radostí jsme ji všichni zazpívali! Bylo to úžasné a kdo ví, zda čas neukáže, že v tom bylo i něco symbolického...

Velmi zajímavé bylo i zjištění, že ve Stockholmu působí velmi silná a pevná rakouská komunita, která nemá problémy s nedostatkem dorostu. Nebyl i to stimul pro záměr uspořádat zde ve Švédsku dětský tábor...? 20. krajanské dny ve Švédsku pomalu začínaly nabírat směr k minulosti. V neděli dopoledne se vždy uklízí, většina práce vždy zbude na pár lidí. Je těžké jmenovat a nezapomenout na někoho, ale musím připomenout veliký a přitom nevděčný podíl práce Mirky Blaženínové, organizační talent Pavla Mrázka, aktivitu stockholmských v čele s Ivanem Jonasem, Otu Štorcha, Koutných a další a další.

Jubilejní krajanské dny v Kyrkekvarnu jsou pryč, Češi a Slováci se rozjeli do svých domovů po Švédsku, aby se těšili zase na příští rok.