Švehla je nejželeznějším Evropanem na vozíčku

Osmadvacetiletý Zbyněk Švehla z Prahy dokončil tímto způsobem jako první neamerický účastník legendárního Ironmana - nejprestižnější a nejtvrdší triatlon světa, nedobytnou metu tisíců zdravých sportovců. Za stěží uvěřitelných třináct hodin, osm minut.

Vstával ještě za tmy ve čtyři ráno. Těsně před sedmou, když mlžným oparem nad Kailua pier začaly probleskovat sluneční paprsky, ho starší bratr Honza nemilosrdně shodil do moře. Plaval 3,8 kilometru jako všichni ostatní, zvládl je za hodinu a sedmnáct minut. "Ve vlnách se mi udělalo špatně, myslel jsem, že se utopím," stěžoval si se zkřiveným obličejem.

Pak stáhl neoprenový chránič nohou a usedl do speciálního vozíku na ruční pohon, s pedály umístěnými před tělem. Čekalo ho sto osmdesát kilometrů po lávových polích, rozžhavených sluncem na víc než padesát stupňů.

Kousek za obrátkou v Hawi píchl duši. "Mával jsem na lidi podél trati, potřeboval jsem opravu. Oni mávali taky, mysleli, že je zdravím," povídal už s úsměvem v cíli. Třicet kilometrů ujel na prázdné. Obávaný místní vítr mumuku, horký jako fén, mu foukal do tváře.

Spalován žárem i obavami - před sebou limit 10 hodin 30 minut. Před dvěma lety, kdy byl na Havaji poprvé, se do něj nevešel o patnáct minut a veškerá snaha a investice vyšly nazmar. Teď to stihl.

"Běh", tedy maratonskou vzdálenost, ujel na odlišném typu vozíku - formuli, kde se kola pohánějí ze stran. Za míň než tři hodiny. "Aspoň mě nebolí nohy," vtipkoval drsně student ekonomie.

Deset let trvala jeho cesta za snem. Jeho život se změnil při triatlonu v Karlových Varech v roce 1993. Zatáčka. Strom. Kde se tu vzal? Po pádu z kola si zlomil obratel v páteři a přerušil míchu. Od té doby necítí od pasu dolů nic.

Po čtyřech letech sehnal první vozík - formuli a začal trénovat. Teprve před třemi lety získal druhý typ "kolo" - každý z nich stojí sto tisíc korun. "Nejdřív ale musím vyjet autem daleko z Prahy, jinak by mě hned nějaký řidič srazil ze silnice," mávne rukou. Klidně se vydá na Ještěd nebo na Kvildu. Letos našlapal šest tisíc kilometrů. Pod vedením trenéra Jana Nevrkly plave i pět kilometrů denně. Havaj se začala přibližovat. Neodradily ho ani únavové zlomeniny křehkých kostí necitlivých nohou. Ani logistické obtíže dvojnásobného přesunu materiálu přes oceán. Jednou do Texasu za kvalifikací, teprve potom na havajského Ironmana.

Za obrovskou výzvou, jíž chce ukázat, co všechno se dá zvládnout, všem ostatním. Handicapovaným, jak se říká v Česku. Physically changed, jak je označují v Americe. Slyšíte ten rozdíl?

Letošního Ironmana jich absolvovalo osm. Hned za českým hrdinou dojel Belgičan Herremans, který tu před dvěma lety skončil šestý - mezi zdravými. Ještě předtím, než ho na Kanárských ostrovech sfoukl z kola vítr. Sebral mu tak sílu z nohou, ale ne z hlavy.

Stejně jako před lety Zbyňku Švehlovi.

Co je Ironman Havaj