Český živel v Texasu a Oreganu

Čech A. M. Dignovitý z Kutné Hory přišel do Texasu roku 1833 a usadil se v San Antoniu. Český živel se po roce 1848 zformoval v Cat Spring, kam dospěl při své pouti z přístavu Galveston proud lidí z východních Čech. Mezi nimi strouženský pastor A. Bergmann, známý z Jiráskovy kroniky U nás. Jěšte více byli mezi přistěhovalci lidé z východomoravských vsí.

Venkované evangelického vyznání se kolektivně usídlili v okolí Cat Spring, například v osadách Industy, Sealy a Wesley a severněji ležících osad Zaylor, Granger, Waco a West. Katolíci se zabydleli směrem k jihozápadu v osadách Ammansville, Yoakum, Halletsville, Prairie, Ross, Schulenburg a Weimar. Jejich usídlení nebylo trvalého rázu, protože se časem přestěhovali buď na sever směrem k Dallasu nebo na jih do Corpus Cristi a k moři, například do Fayetteville, East Bernard, Com Hill, Ennis nebo La Grange. Netvořili už kompaktní celky. Rychlé vyčerpání úrodnosti půdy způsobilo stále nové vyhledávání vhodných míst pro trvalejší usídlení a útěk do měst. Čechy a Moravany osídlená oblast se rozlohou vyrovná východní polovině České republiky.

Čistě české osady pojmenovávali podle významných osobností ze svého středu, třebas Marak (Mařák) nebo Shimek. Častěji nebo podle míst svého původu například: Dubina, Frenštát, Frýdek, Písek nebo Vsetín. Mezi jména vzniklá reminiscencí na svou vlast a českou historií můžeme zařadit názvy Bílá Hora, Moravia, New Tabor nebo Prague. Dokonce někde přejmenovali dosavadní název. Osadu Bluff (neboli Stmý vrch) překřtili na Hostýn. Nad La Grange sa tyčil Blaník. Jak vidno, převládají kolonisté z Beskyd a Valašska, zejména po roce 1870. Říkali si Našinci nebo Čechomoravané.

Doma mluvili nářečím a v rodinách se podnes zachovaly krajové výrazy pro brambory: hanácky - slovácky grumbíry, valašsky zemáky, slezsky kobzole. Nářečí se ujalo i u bývalých otroků z bavlníkových plantáží i honáků, takže se docela nedávno stalo, že jeden černoch o sobě tvrdil: "Já su Moravec." Během 20. století se z čechomoravanů stali Čechoameričané. Jen někteří z nich začali v páté či šesté generaci pečovat o svou řeč v krajanských spolcích nebo ve víkendových školách. Lze ji zaslechnout při bohoslužbách a zábavách nebo divadelních představeních ochtníků. V některých rodinách se zachovaly české knihy, zvláště kalendáře, někteří odebírají naše časopisy a noviny, mezi nimi i České listy.

Na univerzitě v Austinu se soustředovali studenti českého původu v kroužku dr. Mička a v sedmdesátých letech v oddělení českého jazyka pod vedením profesorky Svatavy Jakobsonové. Ta nahrávala v českých osadách řeč a písně. Česky se učilo na vysoké zemědělské škole v College Station díky potomkům starousedlíků z rodu Skřivánků, původem od Zlína. Studenti z těchto škol se u nás zdokonalovali v letních kurzech češtiny.

Počet Čechoameričanů v Texasu se odhaduje na čtvrt až půl milionu. Z nich běžně mluví česky kolem sta tisíce lidí. Jde tedy o největší českou menšinu ve světě. Ačkoliv je čeština v Texasu po angličtině a španělštině třetím nejpoužívanějším jazykem je však čím dál tím jasnější, že rodiče musí dbát na to, aby jejich děti ovládly především angličtinu (respektive španělštinu) z čistě existenčních důvodů. Čeština je na středních školách volitelným jazykem. Na zásluhy našich emigrantů upozorňuje expozice texaských kultur v San Antoniu a muzeum v Temlu. O krajanech psal svého času i Josef Václav Sládek. Jejich život nám přiblížila Františka Pecháčková v románu Vůně chleba.

V sedmdesátých letech vydával pan Mareš v Grageru český katolický týdeník Našinec. Zásluhu o češtinu mají i Katolická jednota, Západní česká bratrská jednota a Sokol (které bohužel nespolupracují). Svou činnost provozují (bohužel) odděleně ve více než stovce budov zvaných síně nebo haly. Týdeník Svoboda měl jednu stránku v češtině. Do roku 1970 vycházel týdeník Nový domov. Některé rozhlasové stanice dávají krajanům určitý vysílací čas. Češtinu uslyšíme i při Českých dnech v Dallasu, při kterých se koordinuje práce spolků a jednot.

Šedesát českých zemědělců z různých částí USA založilo roku 1909 v Oregonu osadu Malín. Dozvěděli se z českého časopisu Hospodář, vydávaného ve Westu, o možnosti hospodařit na levné půde. Zprvu však živořili. První rok si postavili dům, kde společně žili. Strádali nedostatkem zemědělského nářadí, pitné vody, kvalitních příbytků a neustálými útoky vátých písků a žravých králiků.

Za rok se usilovnou prací zmohli na dvouposchodový dům s obchodem, poštou a školou. Hlavní obživou byly jimi pěstované brambory na zavlažované půde. Během 25 dalších let se za starostování pana Kaliny zmohli na veřejné osvětlení, knihovnu, vodovod, kanalizaci, koupaliště, hřiště a městský park. Dnes tvoří Čechoameričané tohoto městečka o několika stech duší asi čtvrtí díl. Udrželi si staré tradice včetně kuchyně. Vaří knedlíky a nechávají zkysat zelí a rádi si pochutnají na chlebu s křupavou kůrkou.