Mladí Češi zadarmo pomáhají v cizině

Úklid po tsunami v Thajsku, renovace poničeného pravoslavného kostela v Rusku, organizování hudebního festivalu ve Francii, záchrana želv v Mexiku či vytyčování turistických stezek v Bosně. Na těchto a spoustě dalších projektů se mohou podílet i čeští "neprofesionální" dobrovolníci.

Společnosti Duha a INEX-SDA vysílají každý rok do zahraničí desítky mladých lidí, kteří chtějí cizí země poznat z jiné strany než jen jako obyčejní turisté. Letos přes Duhu vyjelo 60 osob a přes INEXSDA 667. Práce ve workcampech, jak se těmto krátkodobým dobrovolnickým akcím, při nichž se setkávají nadšenci z celého světa, říká, jim k tomu dává jedinečnou možnost.

Stát se na chvíli dobrovolníkem v zahraničí není nic složitého. Stačí jen navštívit internetové stránky společností Duha (jejíž název se pouze shoduje se jménem známé ekologické organizace) a INEX-SDA a zvolit si některý ze zahraničních workcampů z bohaté nabídky.

A že je z čeho vybírat. Dobrovolníci se mohou vypravit na workcampy do všech koutů planety a po dva až čtyři týdny pracovat na těch nejrozmanitějších úkolech.

Nejčastější náplní workcampů jsou práce se sirotky či mentálně postiženými, obnova zanedbaných kulturních památek nebo ochrana životního prostředí. Mnoho těchto "pracovních táborů" se koná samozřejmě i v České republice.

Stačí zdravé nadšení a slušná angličtina

Na dobrovolníky nejsou kladena v podstatě žádná kritéria. Workcampů se mohou zúčastnit i nezletilí chlapci a dívky, pokud to jejich zákonní zástupci písemně povolí.

Jediné dva požadavky, které na ně organizátoři kladou, jsou aktivní znalost komunikačního jazyka workcampu, kterým je v drtivé většině angličtina, a zdravé nadšení pro jimi zvolený projekt. O mílový krok před ostatními zájemci bude dobrovolník, který navíc ovládá místní jazyk. Každý potenciální humanitární pracovník si z nabídky vybere až osm možností, které ho zaujaly. Může se totiž stát, že místa na projektu, který nejvíce upoutal jeho pozornost, už jsou obsazena.

Do formuláře vedle svých personálií stručně vypíše, jakým způsobem a proč by se chtěl na konkrétním workcampu podílet, a po odevzdání přihlášky už stačí jen dva tři týdny počkat, než ho organizátoři informují, kam byl přijat. Pravděpodobnost, že by se pro někoho nenašlo místo na žádném workcampu, je mizivá.

Pak už jen zbývá doplatit peníze za zorganizování dobrovolného pracovního pobytu (cena není nijak závratná - u Duhy se platí 1100 Kč, u INEX-SDA 1800 Kč), zařídit si dopravu do místa konání a případně si obstarat vízum či zajistit potřebné očkování. Pro některé projekty, při nichž se pracuje s dětmi, je rovněž nezbytné získat negativní osvědčení o HIV. Pak dobrovolník ještě musí zajít na předodjezdové školení, kde mu členové Duhy či INEX-SDA podrobně objasní jeho práva a povinnosti. A může se jet.

Workcampů se nejčastěji účastní studenti (a hodně zajímavý je i fakt, že jednoznačně převažuje něžnější pohlaví), a proto se jich většina koná během letních univerzitních prázdnin.

Ale občas se mezi vysokoškoláky ocitnou i třicátníci, kteří už mají univerzitní studia dávno za sebou a svých pár týdnů dovolené se místo na prosluněné pláži rozhodnou strávit při práci na dobrovolném projektu. Na každém workcampu se sejde pestrá skupina lidí různých národností, která po dva až tři týdny pracuje pod vedením domorodého "campleadera", který projekt připravil a zná místní jazyk, na společném cíli.

Workcampy nejsou levná dovolená

Mnozí účastníci si myslí, že workcamp je levnou dovolenou v exotických krajích. Je to velký omyl, tady se musí pracovat, i když rozhodně nehrozí, že by se někdo udřel k smrti. Intenzivně se "maká" kolem 30 hodin týdně, takže ještě zbývá dost a dost času na zábavu, "družbu" s domácími obyvateli, případně na výlety po okolí. Bydlení si dobrovolníci nehradí, je jim poskytnuto domácí organizací, která je tak odměňuje za vykonanou práci. Není to však pro žádné "mastňáky" - podmínky mohou být dosti spartánské.

Obecně platí čím víc na východ či na jih, tím jsou tvrdší. Spí se většinou ve spacácích po tělocvičnách a ani nocování ve stanech není výjimkou. Jídlo dobrovolníci dostávají rovněž bezplatně ze školní jídelny nebo podobné vývařovny, případně si ho připravují sami. Mají tak perfektní příležitost předvést svým kolegům kulinářské speciality národní kuchyně.

Workcampy nejsou žádným novým jevem - po Evropě probíhají už od 20. let, kdy se jejich organizátoři v reakci na hrůzy 1. světové války poněkud nerealisticky snažili pomocí dobrovolné práce o vytvoření mírumilovné evropské společnosti.

Podobně ani dnes není hlavním cílem workcampů opravená kaplička v polích nebo od odpadků vyčištěný potok. I na začátku jedenadvacátého století jde hlavně o to, aby se při řešení společného úkolu setkali lidé různých národností a uvědomili si přitom, že rozdílnost národních jazyků a mentalit nemůže být jejich soužití na překážku.

TOMÁŠ NÍDR

obsah | svět - svet